Rákosník kapverdský (Acrocephalus brevipennis)                                                   

Obr. A) Rákosník kapverdský (Acrocephalus brevipennis) ve výřezu bankovky P65. B) Podobná fotografie rákosníka kapverdského. Autor: Daniel Mauras. Převzato a upraveno z: https://cocheurs.fr/especes/ espece. php?id=822

Rákosník kapverdský je středně velký zpěvný pták s poměrně fádním zbarvením. Základ tvoří šedavě-hnědá barva peří, která v oblasti krku a hrudi přechází do krémově bílé, někdy lze pozorovat nažloutlý odstín v těchto partiích a rudě hnědý nádech na zadku. Ocasní pera jsou poměrně dlouhá, tmavě hnědá, naopak letky jsou krátké a zaoblené, tmavě hnědé a na hranách per přechází do olivově hnědé.

Na hlavě je patrná slabá, úzká, šedě-bílá čárka nad okem. Zobák je dlouhý, tmavě hnědý až načernalý v jeho horní části, ve spodní části zobáku je žlutě-oranžový. Nohy a prsty jsou tmavě šedé.

Mladší jedinci mají barvy o něco intenzivnější než jedinci starší, kteří jsou více šedivější. Samec i samice jsou podobného vzhledu a v průběhu roku se jejich zbarvení nemění.   

Potravu rákosníka kapverdského tvoří výhradně hmyz.

Obr. 2. Pár rákosníka kapverdského a další jedinec. Autor: Jesper Segergren. Převzato a upraveno z: http://www.pbase.com /image/111451781

Zpěv je velmi variabilní, hlasitý, rezonanční po dobu celého roku, ale s maximem v období rozmnožování. Kromě jasných vysokých trylků lze rozlišit krátké sekvence nízkých chraplavých tónů a hrdelních výzev „kerr-čau“ či „tuk“.

Endemický výskyt tohoto druhu pouze na Kapverdských ostrovech, který je podle posledních zpráv rozšířen na ostrovech Santiago – přibližně 500 párů, São Nicolau (registrace 1998) – 20 párů a konečně Fogo (registrace 2004) – také přibližně 500 chovných párů, na ostrově Brava pravděpodobně již vyhynul, poslední pozorování bylo v roce 1969.

Obr. 3. Mapa stanovišť rákosníka kapverdského na ostrově Fogo. Převzato z: Hering, J., Fuchs, E.: The Cape Verde Warbler on Fogo. 2009

Rákosník kapverdský preferuje biotopy s rákosím a tekoucí vodou, mokřady do nadmořské výšky 1000 metrů, takových lokalit je však na ostrovech obecně málo. Proto se nyní vyskytuje především na plantážích cukrové třtiny nebo kávy v kombinaci s vysokým porostem ovocných stromů – mango, pomerančovníky, papája. To se týká především nově objevené populace rákosníka kapverdského v severozápadní části ostrova Fogo, zejména regiónu Pai António. 

Rákosník kapverdský hnízdí mezi srpnem a listopadem, období může být i delší, pokud není přítomno sucho. Chovné páry jsou územní a staví hnízda nad vodou i nad zemí, na stvolech obřího rákosu, cukrové třtiny, keřích i stromech. Hnízda jsou vyrobena z žebroví listů rákosu, kukuřice či trav a jsou zavěšena mezi stvoly nebo ve vidlicích větvení stromů ve výšce kolem 10 metrů. Vlastní hnízdo (výška 130 mm, průměr 60 mm, hloubka 45 mm) staví pár společným úsilím. Samice rákosníka snáší 2-3 vejce, jak samice, tak i samci se střídají v péči o vejce až do doby inkubace.   

Rákosník kapverdský je klasifikován jako ohrožený druh a je na červeném seznamu IUCN. V současné době není tento druh chráněn zákonem kapverdské republiky, nicméně je aplikována řada směrnic a programů na ochranu současné populace

Obr. A) Detail hlavičky rákosníka kapverdského. Autor: Jan T. Lijeld Převzato z: http://v3.boldsystems.org/ index.php/Taxbrowser_Taxonpage?taxid=117295 B) Hnízdící samička. Autor: J. Hering Převzato z: Stanoviště rákosníka kapverdského na ostrově Fogo. He