Saranče pustinné (všežravé), Schictocerca gregaria
1. A) Saranče všežravé ve výřezu bankovky P#60. B) Ilustrační kresba. Převzato a upraveno z: http//www. commons.wikipedia.com
2. Jedinci sarančete pustinného. A) Autor: ND Převzato z: https://benjamin.mypage.cz/menu/clanky /zvirata /kobylky/sarance-vsezrava-pustinna B) Autor: Joachim Frische. Převzato z: http://www. commons.wikimedia.com
Saranče pustinné je velký skákavý druh (doskočí až 70 cm) s výbornou schopností letu. Hlava je posazena kolmo k tělu a nese dvě velké fasetové oči složené z několika desítek tisíc malých oček, na čelní straně při bázi krátkých tykadel jsou ještě tři jednoduché oči. Ústní ústrojí je tvořeno 1. párem kusadel a 1. párem čelistí a článkované makadlo. Hruď seskládá ze tří článků, z nichž každý nese jeden pár končetin složený z deseti článků. Na horní části je štít zvaný pronotum, který je velmi tuhý a má tvar sedla. Ze středohrudi vyrůstají krytky – první pár dlouhých, úzkých křídel s rovnoběžnými okraji. Ze zadohrudi vyrůstají letové orgány – blanitá, průhledná a jemně inervovaná křídla trojúhelníkového tvaru. Zadeček je dlouhý a válcovitý, je složen z jedenácti článků, z nichž na osmém a devátém se nachází pohlavní ústrojí a na posledním hmatové výrůstky – cerky.
3. A) Detail hlavy sarančete. Autor: Stefan F. Wirth Převzato a upraveno z: https://www.behance.net /gallery/88578047/Portrait-of-Schistocerca-gregaria-ocust?tracking_source=search%7Cenabling%20close B) Saranče spásající vegetaci. Autor: Claude Nuridsany
Hřbet nedospělých jedinců je matně růžový, v dospělosti žlutý. Nymfy, pokud žijí samotářsky, jsou zelené, ale pokud žijí ve skupinách, jsou černé, hnědé nebo žluté.
Samci vydávají druhově specifický zvuk (stridulují), který vzniká třením zoubkované lišty na vnitřní straně stehen zadních nohou o pevné vystouplé žilky na polokrovkách s frekvencí od 5 do 40 kHz.
Vývoj sarančí je nepřímý, jedinec prochází nedokonalou proměnou (hemimatabolií), která je řízena hormonálně. Vývojové stupně (instary) jsou od sebe odděleny svlékáním (ekdyze). Z vajíček v zemi se líhnou praelarvy, které se na povrchu svlékají do prvního nymfálního stádia. Celkem musí jedinec prodělat 5 nymfálních stádií, při každém svlékání se zvětšuje 1,26x a hmotnost samečků se zvětšuje 80x, samiček dokonce 100x. Mechanismus svlékání je náročný proces, při kterém jsou jedinci velmi zranitelní.
4. Životní cyklus sarančete pustinného. Převzato z: Locusts and remote sensing: a review. Alexandre V. Latchininsky. University of Wyoming, Department of Ecosystem Science and Management, 1000 E. Journal of Applied Remote Sensing 075099-32 Vol. 7, 2013
Samotářsky žijící jedinci jsou nenápadní. Jakmile však nastanou příznivé podmínky s dostatkem potravy a počet sarančí dosáhne 500 dospělých okřídlených jedinců na 1ha, změní saranče svou morfologii, fyziologii i chování. Během 2-3 generací se vytvoří ohromné populace sarančí, které začnou migrovat za novou potravou. Sarančata mohou létat, jestliže se jejich tělesná teplota pohybuje mezi 22-40°C. Hejna sarančí jsou tvořena 700 milióny až 2 miliardami jedinců, což představuje asi 2,5 tuny sarančat na 1 ha. Hejna se stěhují podle směru a rychlosti větru jako když se svinuje a následně rozvinuje role papíru.
Každý dospělý jedinec pozře za 2 dny množství potravy odpovídající jeho hmotnosti, nymfa dokonce za jediný den, až 66% potravy se vyloučí ve formě výkalů, strávená část ze 2/3 slouží k pokrytí potřeby energie, 1/3 je využita pro růst. Saranče pustinné se živí rostlinami z čeledi brukvovitých a listy stromů a keřů, ale nepustoší rostliny z čeledi lipnicovitých (obilí).
Roje sarančat se pohybují v závislosti na meteorologických podmínkách od 1,5 do 16 km/hod., za den mohou přemístit až o 100 km a za měsíc o 3500 km.
5. A) Roj sarančat v pohybu. Autor: Iňaki Relanzón. Převzato a upraveno z: https://www.photosfera.com /portfolio_page/juntos/ B) Invaze sarančat pustinných. Autor: Reuters/Corbis. Převzato a upraveno z: https://www.independent.co.uk/climate-change/news/so
