Bubeníci Abatimbo

1 A) Výřez z averzu bankovky P-53 B) Možná fotografická předloha motivu bubnujících a tančících bubeníků „Abatimbo“. Převzato z: https://alchetron.com/Royal-Drummers-of-Burundi. Autor: Kennan Ward Photography.

V království Burundi byly bubny pilířem politické moci monarchie. Tyto bubny jako sakrální objekty, byly používány i v době před vznikem království, a to vždy jen za výjimečných okolností a vždy k rituálním účelům sepjatých s plodností a regenerací. Teprve později byly inkorporovány do sociologické a politické struktury země jako atribut královské moci. Pouze král měl výsadu vlastnit bubny, pouze král uděloval privilegium výroby a držení nástroje, pouze král určoval jejich použití. Bubny zajišťovaly ochranu země a určovaly tempo pravidelných ročních cyklů, které zajišťovaly prosperitu dobytka a maximální výnos z plodin.

Rodovým liniím klanů bylo králem udělováno výhradní privilegium na výrobu, držení a ochranu bubnů, včetně práva na hudební produkci. Tyto rodiny „Abatimbo“ byly zároveň strážci a ochránci těchto nástrojů, které byly ukryty v „bubnových svatyních“.

Gishora je jednou z nejznámějších svatyní, nachází se na vrcholu kopce 7 km od centra města Gitega a asi 200 metrů od silnice Gitega-Ngozi. Lokalita o je vzdálená 118 km od Bujumbury. Výsadní postavení zde zaujímal klan „Abanyagisaka“, jehož příslušníci (muži i ženy) udržovali tradici výroby bubnů a prezentace stylu bubnování. První burundský monarcha, Ntare Rushatsi Cambarantama, zavedl tradici, která dovolovala hru na bubny pouze u soudu a pouze pro osobu krále.

Samotní bubeníci a bubny byli regulováni a hráli pouze jednou ročně na královském festivalu zvaném „Umuganuro“ (festival semen). Před tímto svátkem, který se konal každý rok kolem listopadu, strávili členové této rodiny 3-4 měsíce přípravami. Z tohoto důvodu a kvůli zprávám o incestech mezi lidmi klanu se starší shodli, že bubnovat budou pouze muži. Bubny představovaly tělo ženy a byly navrženy a pojmenovány tak, aby odrážely tuto symboliku. (Karyenda BI-54-03)

Později byla tato rodina bubeníků rozšířena o další dva klany: „Abasongore“, který byl známý svou řemeslnou prací, a „Abaragane“, kteří byli kováři dodávající železné vybavení k výrobě bubnů z kmene stromu. Tyto tři rodiny jsou zakladateli výroby bubnů a perkusní intepretace tohoto stylu hry na bubny.

2 A) Nástup bubeníků Abatimba. Twiter, Autor nezjištěn B) Cesta k bubnové svatyni v Gishora. Převzato z: http://tarmo-rtw.blogspot.com/2011/10/burundi-drummers.html. Autor: Tarmo Tamming

Umění „královských bubeníků“ je po staletí stejné, jeho technika a tradice je předávána v mužské rodové linii. Bubeníci k úderu do bubnu požívají dvě paličky v délce 30 až 40 cm nazývané „imirisho“.

Na začátku hudební produkce vstupují bubeníci v řadě s těžkými bubny na hlavách a současně zpívají a bubnují. Typická je jejich chůze, při které zvedají vysoko dolní končetiny až na úroveň bubnu na hlavě. Průvod bubeníků může být doprovázen další taneční skupinou v typických úborech s ozdobnými kopí a štíty.

Bubny jsou umístěny ascendentně do půlkruhu od 12 do 25 kusů. Ve středu je umístěn buben „Inkiranya“ udávající vůdčí rytmus tance. Ostatní bubny jsou rozděleny na dvě části, na základě jejich rytmu. První skupina bubnů se nazývá „Amashako“, která produkuje nepřetržitý rytmus, a její bubeníci jsou známi jako „Abakokezi“. Druhá skupina bubnů je nazývána „Ibishikizo“, sleduje pohyb generovaný tanečníky a bubeníci se nazývají „Abavuzamurisho“. Změna v rytmu je indikována změnou pohybu tanečníka nebo jeho gesty. Bubeníci se průběžně střídají ve hře na inkiranya i dalších bubnech. Kromě perkuse bubeníci vykonávají expresívní tanec mnohdy až s prvky akrobacie. Při zakončení produkce jsou bubny opět neseny na hlavách odcházejících bubeníků. 

Mýtická, rituální, náboženská i sociální role bubnů byla po zániku království Burundi potlačena, nicméně společenská a kulturní identifikace s touto tradicí zůstala zachována.

Počínaje šedesátými léty „královští bubeníci“ cestují po světě. Nahráli nejméně tři alba, která byla vydána v několika verzích:

• Les Maitres-Tambours du Burundi, 1982
• Les Tambourinaires du Burundi, 1990
• Batimbo - Musiques et Chants, 1991

Kromě profesionálních bubeníku „Abatimbo“ s rodovou linií sahající až do patnáctého století, začaly vznikat četné další perkusní soubory jejichž produkce je určena především je pro soukromé subjekty jako jsou narozeniny, svatby, pohřby, festivaly, různá výročí a pro vznikající turistický průmysl. Produkce bubeníků tím byla z velké části zkomercializována a tradice rozmělněna.

3 Performance Abotimbo. Převzato z: https://kwekudee-tripdownmemorylane.blogspot.com/2014/01/the-royal-drummers-of-burundi-drummers.html