princ Louis Rwagasore 10.01.1932 – 13.10.1961
Princ Louis Rwagasore se narodil 10.ledna 1932 v Ibwami, sídle Gitega, provincie Muramvya kolonie Ruanda-Urundi, jako Rudoviko Rwagasore v královské rodině dynastie Ganwa, klanu Bezi, kmene Tutsi. Jeho otec mwami Mwambutsa IV Bangicerenge byl šestnáctým panovníkem Burundi v dynastické linii a matka královna Thérese Kanyonga byla jeho první ženou a Ludoviko se tak při narození stal korunním princem.
Základní školu začal navštěvovat ve věku 7 let v Bukeye v roce 1939, pak v Kanyinya a posléze v Gitega. V roce 1945 byl zapsán do prestižní školy „Groupe scolaire d´Astrida“ v Butare (dnes území Rwandy), kde studoval 6 let. V roce 1952 se stal posluchačem univerzity v Antwerpách (Institut Universitaire des Territoires d´Otre-Mer, Belgie) a v Louvain (Belgie), po dokončení studií v roce 1956 se vrátil do Ruanda-Urundi, aby se věnoval politické činnosti. Jeho otec věřil, že postavení a role královské rodiny má sloužit k překonání a potlačení stranické politiky, a proto jej povýšil na náčelníka kraje Butanyerera. Toto jmenování však korunní princ odmítl, neboť měl zcela jiné ambice.
Ihned po návratu, v roce 1956, žádá belgického generálního rezidenta pro Rwandu a Burundi Jean Paul Harroye o vypracování ústavy pro Burundi (Murundi´Constitution). Požadavek je interpretován jako první nacionalistický počin na území Burundi a zjevně navazuje na závěry Bandungské konference konané v roce 1955, která požadovala urychlenou dekolonizaci.
Pro ekonomickou podporu politických záměrů začal společně s Paulem Mirerekano v roce 1957 organizovat a zakládat výrobní „africká družstva“.
Louis Rwagasore v září 1958 zakládá politickou stranu Union pour le Progrès national – UPRONA (Svaz pro národní pokrok), ideologicky zakotvenou v burundském nacionalismu proklamující ve svém manifestu boj proti feudalismu, kolonialismu a komunismu.
Princ Rwagasore kolem sebe stmeluje všechny vrstvy obyvatelstva bez rozdílu etnické příslušnosti, bez rozdílu vyznání, jako svorník spojuje zárodky nové demokratické inteligence s tradičními monarchisty, ale současně stojí nad soupeřením rodových klanů o moc. Jeho popularita roste ještě více roce po sňatku (12.09.1959) s Marie-Rose Ntamikevyo z většinového etnika Hutu.
Na prvním sjezdu strany UJPRONA v březnu 1960 již Rwagasore požaduje úplnou nezávislost země a vyzývá k bojkotu belgických obchodů a neplacení daní jako výraz občanské neposlušnosti.
Jeho osobnost a činnost neskonale dráždila belgickou správu svěřeneckého území. Generální rezident pro Ruandu-Urundi Jean Paul Harroy nepokrytě podporuje všechny Rwagasoreho odpůrce s cílem zabránit straně UPRONA uspět v prvních komunálních volbách koncem roku 1960. Od 27.října do 09.prosince 1960 je proto držen v domácím vězení, aby se nemohl účastnit kontaktní volební kampaně. Volby v listopadu UPRONA prohrála a někteří členové strany byli nuceni opustit území Ruanda-Urundi v důsledku perzekuce belgické správy. V exilu se nacházel i Paul Mirerekano, který napsal knihu v jazyce kirundi „Mbwire gito cane“ (Poslouchej, můj synu), což byl de facto politický manifest strany UPRONA, který se v průběhu roku 1961 šířil územím Ruanda-Urundi.
18.09.1961 se konaly všeobecné volby, ve kterých již UPRONA dosáhla drtivého vítězství, když získala v parlamentu 48 křesel z 64 možných (80,97 % hlasů) a Louis Rwagasore se 28.09.1961 stal premiérem. Ve funkci však byl pouhých 25 dnů.
13.10.1961 (pátek) ve 22:45 byl princ Louis Rwagasore zavražděn na otevřené terase baru Tanganyika na břehu stejnojmenného jezera. Kulka ráže 9,3 mm prolétla krkem v oblasti uzlu kravaty a tělo opustila v krajině pravé lopatky. Vykonavatelem nájemné vraždy byl 30-letý řek Ionis Kagaeorgis s pěticí kompliců (Michel Iatrou, Antoine Nahimana, Henri Ntakiyicz, Jean-Baptiste Ntakiyicz, Liverios Archaniotis). Organizátory vraždy byli Jean-Baptiste Ntidendereza a Joseph Birori, synové náčelníka Baranyanka, z konkurenčního klanu Batare a politické strany Parti Democratique Chrétien-PDC. Motivem vraždy nebyly jen osobní ambice či klanová nevraživost, ale především důvody politické s nepřímou podporou hroutící se belgické správy usilující o fyzické odstranění Rwagasoreho.
Organizovaná skupina byla zatčena ještě v průběhu následujícího dne. První proces vedený koloniálním soudním dvorem dne 02.04.1962 odsuzuje Kageorgise k trestu smrti s 5 jeho kompliců k dlouhodobému žaláři délce 20 let, aniž by se zabýval zadavateli nájemné vraždy. Dne 30. června 1962, dva dny před oficiálním vyhlášením nezávislostí Burundi, je hrdelní rozsudek nad Jeanem Kageorgisem vykonán. 02.07.1962 získává Burundi nezávislost. Bezodkladně je zahájen druhý soudní proces, ve kterém je pětice spolupachatelů odsouzena k smrti. Odvolací soud trest smrti 05.01.1963 potvrzuje a rozsudek je 15.01.1963 vykonán veřejně na stadionu v Gitega.
